Uhlí

Vznik

Uhlí je hořlavá hornina vzniklá v průběhu desítek až stovek milionů let složitými procesy, které se v dřívějších dobách říkalo hořlavý kámen. Většina světových zásob uhlí se začala tvořit v období karbonu, geologické epoše, která začala před 360 milióny let a skončila před 286 milióny let.To znamená, že uhlí vzniklo z tropických slatin starších geologických dob, rostoucích v bažinách. Ve slojích černého uhlí se zachovaly otisky stromových přesliček, plavuní a kapradin, v ložiskách hnědého uhlí otisky jehličnatých i listnatých stromů. Trouchnivěním, rašeliněním (za vzniku metanu - tzv. bahenního plynu) a pozvolným uhelnatěním rostlinných látek v močálech za nedokonalého přístupu vzduchu při vlhkém a teplém podnebí pozbývaly tyto látky vodík a kyslík, vytvářely uhlík, ztrácely rostlinnou strukturu a stávaly se tmavší. Jsou to tedy fosilní ložiska humusových hornin. Z rostlinných látek vznikala nejdříve rašelina, potom při pokračujících poklesech a překrytí pískem a jílem hnědé uhlí a z něho černé uhlí a antracit. Aby se rašelina přeměnila v uhlí, musí být stlačena. Z vrstvy silné 10 až 15 metrů se utvoří uhelná sloj o tloušťce přibližně jeden metr. Nejstarší černé uhlí a antracit vznikají pouze vlivem silného tektonického tlaku a vysoké teploty, což bývá v dobách orogenetických. Je to složitá směs látek, jejichž podstatnou služkou je vázaný uhlík a některé další vázané prvky (vodík, kyslík, dusík, síra aj.). Dostane-li se do hnijícího bahna náplavem nebo navátím příměs organických minerálních látek, vzniká hlinitý a vápnitý hnilokal neboli sapropel. Jeho fosilní druhy jsou bituminosní břidlice a bituminosní vápence. Popel, který zůstane po spálení uhlí, dokazuje, že jeho složkou jsou i nespalitelné minerální látky.

V době karbonu byla zemská kůra ve stavu ustavičného zdvihání a klesání. Během těchto geologických poruch se na rašelinu vrstvil písek a bahno. Vrstvy půdy a rašeliny potom zalilo moře, z něhož se po čase tyto vrstvy zase vynořily na zemský povrch. Vznikaly nové bažiny a vytvořila se nová vrstva rašeliny. Tento proces známý jako cyklická sedimentace se mnohokrát opakoval. Některé sloje jsou silné pouze několik milimetrů zatímco jiné mají tloušťku mnoha metrů. Uhlí mohlo vzniknout z vnitrozemských rašelinisek. Jsou to tedy nánosy sladkovodní, neboli limnické, které vznikaly podobně jako uhlí z rašelinisek v pobřežních zálivech a lagunách. Takto vzniklé černouhelné pánve se nazývají paralické. V nich se střídají uhelné sloje s písčitými a štěrkovými vrstvami a obsahují mořskou zvířenu. Ačkoli se uhlí vyskytuje i v jiných formacích, např. v křídě, přece nejvíce uhlí poskytuje karbon a třetihory. V útvarech starších než křída se vyskytuje pouze uhlí černé, v křídě uhlí černé i hnědé a v útvarech pokřídových pouze uhlí hnědé. Zvláštním druhem hnědého uhlí je lignit(xylit), na němž je vlivem slabého prouhelnění dosud patrna struktura dřeva. Kvalita uhlí jako paliva závisí především na obsahu uhlíku. Černé uhlí obsahuje 75% až 95% uhlíku, hnědé uhlí 60% až 75% uhlíku a lignit 40-60% uhlíku, 50%vody a zbytky dřeva (ostatní vlastnosti jsou shodné s vlastnostmi hnědého uhlí). Největší procento uhlíku (94%) a nejméně prchavých látek má antracit.

HOME       Další stránka